Profil

Scavatore

Jsem studentem katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU a katedry geofyziky MFF. Zajímám se o to, jak z mála vytřískat hodně a jak proměnit svoji lenost v činy. Pro tento účel je tu tato stránka.

VÍCE

O mně

V roce 2011 jsem nastoupil na vysokou školu, dodneška vlastně nevím proč jsem si vybral ty dvě, na které jsem pak chodil. Jednu jsem nechal hned po roce a druhou, známou též pod jménem matfyz, studoval dál. Nebyl to však nikdy můj jediný zájem. Dělal jsem bojové umění, hrál na saxofon a také chodil na dramaťák. Během prvního ročníku na matfyzu jsem zjistil, že existuje katedra autorské tvorby a pedagogiky na DAMU a měl jsem o své vysoké škole jasno. Zkusil jsem se tam dostat, ale nevyšlo to. Následující rok jsem doháněl resty z prvního ročníku a tajně snil o tom, že napodruhé mě už vezmou. Vzali a jako bonus navíc jsem dohnal své spolužáky.

O prázdninách 2013 mě napadlo, že bychom mohli s kamarády přejít Alpy. V sprnu jsme tedy vyjeli a já ještě s jedním jsme se vrátili už po pěti dnech a 150 km domů, především kvůli zranění, která nás postihla. Ještě tytéž prázdniny jsem ale stihl navštívit Krétu. Postupně se mi rovnala v hlavě myšlenka, že cestování je pro mě ideální věc. Ale pak začal školní rok a strhl mě do víru událostí, deadlinů a dalších příjmených i méně příjemných povinností.

Ale i během tohoto shonu jsem si stihl dojet do Londýna na casting nových Hvězdných válek a v červnu letošního roku pak do Milána obhájit svoji bakalářskou práci před italskými kolegy. Moje angažmá na matfyzu se totiž chýlilo ke konci a mě čekaly státnice. A o těchto prázdninách přišel čas na tento blog.

První měsíc jsem psal bakalářku. Když jsem se na konci července zvedl od počítače, na váze svítila 9 na prvním místě a to byla poslední kapka. Nejen, že mě bolela záda a rameno, které mě poslalo domů z Alp se nelepšilo… Ale ještě ta váha a pocit, že je se mnou něco špatně. Naštěstí se mi v rámci prokrastinace při psaní bakalářky dostala do ruky kniha Tima Ferrisse – Čtyřhodinové tělo a já tak přečetl své první stránky o stravování a relativně rychlém hubnutí. Zároveň jsem věděl, že můj sifu doporučuje paleo a právě přes něj se mi dostala do ruky kniha Marka Sissona Primal Blueprint. Než jsem ji však stačil dočíst, už jsem se učil na státnice. Napsal jsem však pár věcí o tom na blog, které jsou zde k přečtení.

A pak přišly státnice. A tam to vlastně celé začíná, protože to, co bylo do nich, tak nějak nepočítám a mám pocit, že to stálo chvílema stálo za houby. Je to také okamžik, kdy jsem se rozhodl tenhle blog na pevno psát a doufám, že to tak vyznívá i z postů. Začíná pro mě dost nových věcí a protože z nich mám radost, chci se o ně podělit. Zároveň doufám, že mé postřehy pomůžou komukoli, kdo by kdy řešil podobné problémy jako já. Je tu totiž jeden velký problém – nevím, co dělat a hledám životní motor, který mě požene dál a také vím, že okolo mě tento problém řeší vícero lidí mého věku. Proto píši.

Mám velké plány, co se cestování týče, ostatně to najdete v Bucket listu, a postupně je chci napňovat a sem o tom psát. Z toho plyne, že blog časem změním na zápisky z cest a doufejme, že i cenné rady pro řadu z vás. Do té doby tu však bude taková všehochuť toho, co mě napadne a budu to potřebovat sdělit.

Název blogu a zároveň moje heslo Nebuď zombie! jsem zvolil tak, aby vystihovalo myšlenku toho, čeho chci dosáhnout. Nebýt zombie. A až se z jejích spárů vymaním, tak ji znovu v sobě nebudit a nechat ji navždy spát.

Nebuď zombie!