Profil

Scavatore

Jsem studentem katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU a katedry geofyziky MFF. Zajímám se o to, jak z mála vytřískat hodně a jak proměnit svoji lenost v činy. Pro tento účel je tu tato stránka.

VÍCE

Mám, nebo nemám hlad?

Asi jste si všimli, že sem zas tak moc nepíšu, možná se to někdy změní, ale možná taky ne. Píšu, když mám důvod. A ten teď je.

Poslední dva týdny se snažím vyřadit ze svého jídelníčku pečivo, obilniny, cukr etc.  a postupně přejít na paleo stravu. Pomohlo mi v tom super inspirativní čtení od Tima Ferrise (4 hour body)  a Marka Sissona (Primal Blueprint). Obě knihy jsem už znal déle, ale teď se mi konečně dostaly do ruky a mohl jsem se jimi začít tak trochu řídit.

Jak vypadá moje strava teď? No poslední tři, čtyři dny jsem v ústech neměl rohlík, nebo chleba. Sušenky jsem neviděl ani z rychlíku. Ke snídaní si dělám míchaná vajíčka se slaninou a brokolicí. Občas si k tomu přidám nějaká semena. K obědu jsem nejdříve jedl maso a něco (klasický oběd), ale něco jsem postupně vyměnil za zeleninu. Takže žádné brambory, rýži a těstoviny, jen zelí, brokolice, papriky a rajčata. K večeři pak stačí nějaký zbytek od oběda. Úplně bohatě.

Moje dnešní snídaně. Not bad ;).

Jak se cítím? Daleko líp. Krom občasného cvičení s kettlebellem (www.kb5.cz), abych nebyl úplně rozlámaný z neustálého sezení u počítače, vlastně nic nedělám. Chodím každý den na vlak několik set metrů. Chodím po Praze. Chodím po zahradě. Nic zvláštního. Snažím se slunit na sluníčku (vitamin D), ale ne víc jak efektivní dávka, tzn. cca 15 minut, víc není potřeba. Taky jsem se začal zhruba třikrát denně sprchovat studenou vodou (vygooli si Wim Hof method, mazec) a je to asi nejlepší pocit z celého dne.  Hlad rozhodně nemám, ale trápí mě něco jiného.

Trápí mě totiž chuť. Celý život baštím rohlíky, chleba, sušenky, čokoládu a další podobný věci, který jsou v něčem pestrobarevným zabalený. Vlastně je to docela nechutný, když nad tím přemýšlím. A tělo si zvyklo. Nebál bych se říci, že si vypěstovalo závislost. Můžu se totiž porovnat se svojí přítelkyní. Ta tento “režim” drží se mnou. Je akorát přesně spokojená a nic ji nechybí. Fyzické aktivity má více než já, protože aktivně trénuje (a já kynu :)). Má tedy větší výdaj, jí menší porce (je to holka, že jo), ale nic ji nechybí. Kdežto já mám pořád na něco chuť. Nemám hlad, to ne. Chuť. Doslova se mi sbíhají sliny, když cítím něco dobrého. Pekárnou počínaje, fast foodem konče, a to jsem nikdy do fast foodu pravidelně nechodil.

Začal jsem si tohle uvědomovat a přemýšlím, čím to je. Zatím jsem došel k názoru, že má závislost je velmi jednoduchou závislostí na cukru. Moje tělo potřebuje cukr. Chce ho. Ale nedostane ho. A já tím pádem dostávám chuť vykoupit celé zmrzlinářství. Podstata palea tkví v tom, že místo z cukru tělo začne brát energii z tuků. Asi se blížím k tomuto bodu. Začnu spalovat tuky. Ale musím si projít doslova absťákem po cukříku.

Proč tohle píšu? Píšu proto, že musím. Uvědomil jsem si, že je důležité přemýšlet o tom, co jíte. Ne kvůli váze. Ta se mi drží v zásadě stejně (ano zhubl jsem už asi 4 kila za dva týdny, ale co..). Ale kvůli tomu, že sami nevíte, dokud s tímhle experimentováním nezačnete, na čem vaše tělo “jede”. A právě tohle prozření se mi zdá jako nejdůležitější. Neříkám, že paleo je jediný styl jídla. Každý si může a měl by jíst, co chce. Ale zkusit si to takhle omezit a zjistit o sobě něco nového, je něco, co vás zase může posunout o kus dál.

Mě to posunulo minimálně ve dvou věcech. Vím, že jsem závislý na cukru a teď zrovna to chci překonat, takže jen tak neskončím. No a taky jsem zjistil, že mě baví ty věci vařit. Rád připravuji maso. Můžete to udělat na sto různých způsobů. Teď jsem šest dnů žil na vepřové pleci. Uznávám, není to nejlepší část vepříka, ale je dobrá. Každý den jsem měl jiné jídlo. V životě jsem předtím žádné z nich nevařil. Jen jsem nebyl líný, otevřel internet a něco si našel. Nebo jsem experimentoval. Stačí vám málo. Kvalitní tuk, nějaká zelenina, sporák a maso. Nebojte se toho a zkuste to.

Jeden z experimentů. Chutnalo to tak, jak to vypadá. Grandiózně.

Přeji vám všem, ať máte chuť sami se sebou trochu experimentovat. Stojí to za to. Vymyslel jsem si pro to takové heslo. Nebuď zombie!

Tak čus ;).

Pod tento článek není možné přidávat komentáře.