Profil

Scavatore

Jsem studentem katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU a katedry geofyziky MFF. Zajímám se o to, jak z mála vytřískat hodně a jak proměnit svoji lenost v činy. Pro tento účel je tu tato stránka.

VÍCE

Jak se nezbláznit z psaní bakalářky?

Dokončuji třetí ročník vysoké školy, před patnácti dny jsem dopsal bakalářku a teď ležím doslova zavalen pod hromadou papírů ke státnicím. Takové psaní bakalářky mi ale přineslo mnoho skvělých zkušeností, které se mi postupně sesumírovaly v hlavě a o které bych se s vámi rád podělil, protože většinu z nich budu zřejmě využívat dále celý život, a tak zřejmě nebudou úplně od věci. Je mi jasné, že pro spoustu z vás to nejsou novinky, ale znáte to. Opakování je matka moudrosti.

Zjištění první – jsem tlakový člověk. To už jsem tušil předtím, ale přeci jen bakalářka mi to pomohla více poznat. Čím blíže je deadline, tím usilovněji pracuji. To je u lidí běžná věc, ale znám i ten druhý typ, tzv. plánovače. Ti lidé co si vše rozplánují předem a vědí, kdy jedou podle plánu a kdy ne. Takový já nejsem, prostě dělám vždy to, co (psychicky) můžu a s postupně se blížícím termínem zvyšuji obrátky. To co mi na začátku trvalo dva dny, jsem najednou schopný zvládnout do hodiny. Možná mi namítnete, že jsem jen neschopný koncentrace. Ano to je asi pravda, ale já na to říkám, že prostě větší koncentrace dříve nejsem schopný. Možná bych si ušetřil mnoho stresu těsně před termínem. Problém je ten, že ten stres nemám, mám ho až u odevzdávání, kdy vím, že to všechno už nemůžu změnit. A i toho se snažím zbavit. Vždycky se totiž sám sebe ptám: Jaká je nejhorší věc, co se může stát, když to nedáš? Zatím jsem si nikdy neodpověděl, že umřu, takže cajk.

image

Jo to je velká otázka…

Zjištění druhé – musím si všechno psát. Běžná věc u psaní bakalářky jsou konzultace (obdivuji své spolužáky, kteří to zvládli bez nich). Dvě, tři hodiny sedíte s vedoucím práce u kafe a probíráte téma, které zpracováváte. Všechno je jasné. Přijdete domů, máte začít programovat a víte kulový. Začal jsem si psát poznámky z toho, co mi říkal. Nerad píšu rukou, protože se u toho hrozně kroutím a pak mě akorát bolí záda, takže jsem si vyvinul něco jako systém, jak psát poznámky pokud možno efektivně s co nejmenším počtem tahů tužky. Tato metoda obsahuje hodně šipek, obrázků (schématických) a odkazů na články, o které jsem vedoucího na konci konzultace vždy požádal. Žádný velký psaní všeho, jen to z čeho ty informace mohu získat. Je to prospěšné pro obě strany. Vedoucí může mluvit prakticky nepřetržitě a já si pak doma musím zkonstruovat znovu to, co říkal, neboli si to znovu celé projít a pochopit to. Pro kontrolu jsem ještě začal psát mejly vedoucímu, když jsem přišel domů a znovu si probral problém, s tím, co udělám. Když jsem to pochopil správně bylo mi odpovězeno něco ve smyslu “přesně”, když ne, tak mi bylo vysvětleno znovu tentokrát písemně (takže více polopaticky), co mám udělat.

Zjištění třetí – naučil jsem se psát e-maily. Mám smartphone, ostatně asi jako už většina lidí v republice. Na něm internet. Když přijde email, tak to cinkne. V zásadě tedy čtu emaily ihned (teď už ne, bych se totiž zbláznil). Nicméně neodpovídám na většinu z nich. Občas se zapomenu i u smsky. Co mě bakalářka naučila, bylo odpovídat. Pokud možno hned. Přijde v pátek odpoledne email od vedoucího? Nenapíšeš mu hned (do dvou hodin), nebudeš vědět co máš přes víkend dělat, ztratíš čas, protože přes víkend se na pracovní emaily prostě neodpovídá. Takže odpovídat bylo naprosto zásadní a to co jsem do té doby nedělal se stalo normálem. Dál jsem se naučil psát emaily jako takové. Nerad se lidí ptám, přijdu si hloupě. Ale tady se už od začátku počítalo s tím, že jsem spoustu věcí neměl a nemohu je vědět, takže se zeptám. A popravdě konzultace jednou týdně není tolik času, aby vám vedoucí stihl odpovědět na všechny vaše otázky. Zvlášť, když to potřebujete vědět hned a nemůžete to nikde najít. Toto se samozřejmě promítlo i do osobního života, protože se už nebojím tolik zjišťovat různé věci (další úrovní je pro mě telefonování). Prostě jsou to jisté psychické bloky, které se musí odstranit.

Zjištění čtvrté – dělám věci hned. Teda aspoň některé. Ale co se práce týče, tak když už je jednou začatá, rád dělám úkoly hned, dokud je chápu. Stalo se mi několikrát, že jsem to odkládal a pak nevěděl, co mám dělat. Je to logické například v kuchyni. Když jsem teď sám doma, tak když vařím všechny použité věci rovnou myji. Jelikož dělám maso, tak to stíhám, protože ho můžu nechat chvíli opékat, že jo. Takže po obědě akorát umyji pánev, talíř a příbor. Navíc nemusím jen čumět do té pánve, ale něco užitečného i dělám a šetřím tak i čas, který bych tím strávil po obědě.

Zjištění páté – musím cvičit. Je to jednoduché. Sedíte celé dny u počítače. Když se neprotáhnete, zakrníte. Ale to byste zakrněli stejně i kdybyste u toho počítače neseděli. Seděli byste totiž někde jinde. Takže určit si mezníky a po jejich splnění se jít odměnit pár shyby, kliky, swingy, čímkoli je zrovna po ruce. Stejně tak jídlo je důležité. Protože jinak nejenom zakrníte, ale ještě strašně přiberete. Týden před odevzdáním jsem vážil těsně nad 90 kilo. Pak jsem si to konečně uvědomil, začal jsem něco dělat (výše zmíněné, že mi to trvalo,co?) a hle dneska po třech týdnech o šest kilo méně. O síle nemluvím, dostávám se konečně na stará maturitní čísla.

Zjištění šesté a asi poslední – vstávej ráno, choď dřív spát. Nevím jak moc fungují ptáčata a sovy. Myslím si, že spíš ne. I když věřím, že někomu se prostě v noci líp dělá, ale většinou je to jen proto, že to nikdy nezkusil ráno. Zkuste to. Vstávat v pět, šest a začít pracovat za úsvitu. Chodit spát okolo desáté je taky fajn a dny jsou pak takové nějaké delší. Měl jsem to štěstí, že mi má milá vstávala ráno do práce v půl šesté, takže jsme vstávali spolu. Naučili jsme se to a pak už to šlo hladce dále dodržovat. Byť s tím samozřejmě šoupem, dle toho, jak moc jsme společenští den předtím.

image

Svítání má sílu. Zdroj: http://www.nebeske.cz/sumava/

No a to je asi vše. Bakalářka mi dala hodně i pro učení se na státnice. Takže mám teď aspoň hrubý plán, ale vím, že ho budu moci zahušťovat směrem k termínu. Vstávám brzy a začínám se učit brzy. Cvičím po každé přečtené otázce. Okolo poledne mám pauzu na vaření, psaní, čtení,povídání. A večer být pěkně v klidu s tím, že se všechno splnilo a nikam mi neujíždí vlak.

Nebuď zombie!

Čus

Pod tento článek není možné přidávat komentáře.