Profil

Scavatore

Jsem studentem katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU a katedry geofyziky MFF. Zajímám se o to, jak z mála vytřískat hodně a jak proměnit svoji lenost v činy. Pro tento účel je tu tato stránka.

VÍCE

O cestování

Co se vám vybaví při slově cestování? Pro mě to bylo vždycky dobrodružství někde v horách, pralesech anebo v poušti. Poslední dobou ale zjišťuji, že mě na cestování možná baví něco úplně jiného. A o to se s vámi chci podělit.

Jako malej jsem nemohl být bez maminky. První tábory jsem probrečel durch celé a jelikož už byla doba mobilních telefonů, máma o mě měla docela starost. Neříkám, že mě nebavilo být s ostatními spolužáky venku a celý dny chodit s batohem, nebo dělat různá měření (chodil jsem na Přírodní školu www.prirodniskola.cz), ale prostě rána a večery odnášely především rodiče a to byl také jeden z důvodů proč jsem z tohoto úžasného gymnázia přešel na matematické. Následující prázdniny se to ale vše změnilo. Od té doby jezdím na tábory pravidelně a rád.

Pan ředitel, člověk, který je tichým vzorem

Pak nastala doba, kdy mě táta sebou bral do cizích krajů. Jezdil se svými kolegy na autokarové zájezdy, takže jsem s tátou projezdil Tunis, Portugalsko a Turecko. Všechno bylo super a jelikož to byly poznávací zájezdy, tak jsme viděli i většinu těch nejhezčích památek z dané země (dle názoru cestovky). Jenže to mi přestalo brzy stačit.

Někdy mezi tím jsem byl poprvé v zahraničí pracovat. A to sice u známých, který provozují takové táborové zařízení, předělaný zámek, kde se konají různé pobyty, ale i svatby. Tam jsme se spolužákem myli nádobí, starali se o děti a mnohdy to byla opravdová sranda, protože německy jsme neuměli skoro ani slovo. Ale tam někde jsem si začal uvědomovat, co je pro mě na cestování důležité. A mohly za to dvě dívky (jak jinak:), které tam pracovaly s námi.

Mezitím jsem dospěl (snad) a cestovat jsem začal sám se svojí milou, popřípadě s kamarády anebo taky úplně sám. Vždycky jsem toužil po horách a dobrodružstvích a tak jsem minulý rok navrhl kamarádům, že bychom mohli přejít Alpy. Staly se dvě (ne)očekávané věci. Zaprvé vrátil se mi moje stesky po domově, zadruhé jsem zjistil, že hory mě absolutně nelákají a že já rád pozoruji i jen zespoda a že mi přijde zbytečné na ně lézt. Třetí věcí, kterou jsem si uvědomil bylo to, že když na mě někdo není zvyklý, tak jsem opravdu nechutný společník. Naštěstí spolužák, co už se mnou byl v Německu pracovat, mě znal a měl obdobné názory na hory, a tak jsme každá parta chodili do cíle vlastní cestou. Dali jsme pět dnů, cca 150 km a jeli domů. Zbylí dva kluci to přešli a mají můj velký obdiv! Zpětně mi pak došlo, že nejradši cestuju úplně sám. Zajímá mě totiž hlavně ta cesta. To, že můžu jít, zastavovat absolutně minimálně a jen prostě jít.

Pak ale přišla ještě jedna kategorie. Cestování do zahraničí s přítelkyní. To je úplně něco jiného. Sotva jsem se vrátil z Alp, odjeli jsme na Krétu. Byli jsme spolu ještě v Londýně a Miláně Na těchto cestách jsem si uvědomil ještě jednu věc, která mě teď zajímá daleko víc než “dobrodružství v horách”. Teď v Miláně jsme totiž poprvé bydleli u někoho přes Couchsurfing. Vittorio je supr Ital, který zasává jednu zásadu a tou je: Meet and share! Todle úsloví mě nadchlo a díky němu jsem zjistil, že daleko více než to dobrodružství mám radši, když potkávám lidi, bavím se s nimi, sdílím s nimi jejich starosti a zážitky z míst, kde jsem třeba v životě nikdy nebyl.

Selfie z Milána, unavení, ale šťastní. Velmi.

Navíc tohle není tak těžké zažít ani u nás doma v Praze. Couchsurfing je totiž skvělá platforma a umožňuje i takovéhle domácí cestování. Ať už lidi hostíte (to mě zatím míjí), nebo s nimi jen chodíte na “tůry” po Praze, vždy potkáte někoho nového z jiného koutu světa. S každým těch lidí máte co sdílet. Navíc pokud jsou ve zhruba stejném věku mají i podobné problémy (hledají práci, studují, ženský etc. vyberte si a zaškrtněte ;). Je to sice ohromně samozřejmá věc, ale nikdy mi úplně nedošla.

Co tím vším chci říct? Nebudu se vzdávat dobrodružství, jednou si ty Alpy přejdu, pěkně údolíma, třeba podél dálnice a budu se koukat na ty majestátné vrchy nade mnou a budu spokojený. Stejně jako plánuju, že se jednou podívám někam do pralesa, na Antarktidu a zpátky na Saharu do oáz (to je asi ta nejúžasnější věc, kterou jsem kdy viděl). Chtěl bych zkusit přejít Nový Zéland, kus hranice mezi USA a Kanadou, nebo třeba Itálii napříč. Ale to všechno jsou velké cíle, na které budu mít celý život. V první řadě chci poznat lidi z celého světa a dát jim kus sebe a Prahy za to, že mě obohatí o své zkušenosti. A kdoví, třeba je jednou potkám ve světě znovu a budeme si vyprávět, co jsme za ta léta zažili.

Nebuď zombie! A meet and share! 😉

Čus

Pod tento článek není možné přidávat komentáře.