Profil

Scavatore

Jsem studentem katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU a katedry geofyziky MFF. Zajímám se o to, jak z mála vytřískat hodně a jak proměnit svoji lenost v činy. Pro tento účel je tu tato stránka.

VÍCE

A co teď?

Sedím v chatě v jižních Čechách, vedle mě praskají kamna a píši jeden článek za druhým. Koukám do lesa a pode mnou hučí filtr od bazénu. Září je už za svojí polovinou, včerejšek hustě propršel, ale stejně se chodím koupat. Celé je to pro mě jaksi nové, ale jsem opravdu rád, že si to mohu dovolit.
Měl jsem to v plánu hned po státnicích, odjet pryč a hodit všechno za hlavu. Nehledě na výsledek. Takže jsem si to splnil a začínám tu budovat něco nového. Ještě nevím, co z toho vznikne, ale těším se na to a nehodlám přestat, dokud se mi to nepovede. Sedávám každé ráno u svého stařičkého notebooku (má už sedm let!) s hrníčkem čaje u okna s výhledem na les. Přemýšlím, co ten den napíši, ale většinou nic nevymyslím, dokud doopravdy nezačnu. Zatímco trávím snídani, myšlenky se rovnají a ticho, které tu je, odpovídá mé náladě.

Ticho je to, co je tu nejdůležitější. Občas je sice přerušováno bazénovým filtrem, ale to nevadí. Ten přestane a pak už je zase jen ticho. Není už jaro, takže ptáci nijak zvlášť nezpívají. Za to už je skoro podzim a některé stromy tak začínají barvit své listí. Přemýšlím, kam pojedu v příštích dnech.
Za včerejšek jsem napsal tři věci, v životě jsem nebyl tak „produktivní“. Jedna z nich už na webu visí, další budu zveřejňovat postupně. Přečetl jsem skoro sto stran jedné knížky, byl v kostele, bavil se s místními, vykoupal se venku v bazéně a na večer si při skleničce vína podíval na bezva film. Takový život bych bral. V zásadě jsem nedělal nic, co by mě nebavilo.
Bazén v půlce září je opravdu ledový, ale to je daň za mé experimentování. Baví mě zkoušet, co a jak dělá s mým tělem studená voda. Koneckonců ta kniha kterou čtu, se jmenuje Wim Hof – Becoming The Iceman. A zatím můžu upřímně říct, že je to neuvěřitelný příběh člověka, co rád věci dělá. Myslím, že časem sem přiletí recenze o tom, jaká ta knížka vlastně byla.
Jsem rád, že tu mám takzvaně nohy nahoře, ale práci pevně v rukou. Baví mě to. Nevím, zda tomu říkat práce, ale třeba mě to jednou bude živit, takže ano, je to moje práce. V příštích dnech chci udělat pár věcí. Jet se podívat na Sněžku, ujít pár kilometrů po hranici a navštívit prarodiče. Pevně ukotven pojedu dál za svými sny.
Nebuď zombie!

Pod tento článek není možné přidávat komentáře.