Profil

Scavatore

Jsem studentem katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU a katedry geofyziky MFF. Zajímám se o to, jak z mála vytřískat hodně a jak proměnit svoji lenost v činy. Pro tento účel je tu tato stránka.

VÍCE

Den bez internetu

Jestli jste pozorně četli jeden z předchozích článků, jistě víte, že jsem si zkusil žít den bez internetu. Není to nic strašného a v následujících řádcích hodně přeháním, to jen abyste si nemysleli. Dělám to záměrně, protože se určitě najdou lidé, kteří to tak mají. My ostatní si díky zvýraznění extrému můžeme lépe uvědomit to, co nás svazuje.

Možná jste už pochopili, že rád experimentuju a jelikož mám rád zvířátka, tak všechno možné zkouším na sobě. Ti z vás, kdo mě znají, ví, že mám relativně slušnou dispozici k závislostem. Říct to takhle veřejně je pro mě nová věc, ale úzce souvisí s tím proč tento blog píši. Zároveň je však spojená s dnešním tématem.

Není tomu tak dávno, kdy jsem okusil svobodu internetu v telefonu. Ano přiznám se bez mučení, je to úžasná věc. Můžu najednou všechno. Odkudkoli, kde je aspoň nějakej signál. Nejsem závislý na počítači a můžu komunikovat odkud se mi zlíbí. Kdo jednou okusil svobodu vědět vše hned, hned vše domluvit, hned odpovědět na email, hned si zjistit spoj, hned zjistit menu ve vaší oblíbené resauraci, hned komentovat nové zprávy, tomu se nechce z této svobody odcházet.

Stále častěji si však pokládám otázku, zda-li je to opravdu svoboda. K čemu mi ty informace vlastně jsou? Obejdu se bez nich? Pak jsem napsal článek o nicnedělání (k nalezení zde: http://scavatore.tumblr.com/post/97722546222/jak-na-nicnedelani) a napadlo mě, že bych mohl zkusit, jestli se bez toho obejdu. Začnu jednoduše a budu si postupně přidávat, podle toho, co zvládnu. Tak se to většinou všude dělá, když chce někdo zaznamenat nějaký posun, ne? Tedy budu jeden den bez internetu, ale budu moci používat ostatní technologie. Jen na nich nebudu užívat internet.

První šok přišel hned po ránu, většinou ležím v posteli a čtu si, co se událo přes noc v Americe. Ať už jsou to výsledky NFL, nebo rozbory geopolitické situace. Prostě projíždím twitter a hledám něco, co mě zajímá. Teď jsem ležel v posteli a neměl co dělat. Doslova. Takové situace jsem potkával celý den, prostě najednou jsem měl hluchá místa. Řekl bych neproduktivní, ale ona nebyla produktivní ani předtím. Byla jen zaplněná. Výsledek tohodle ranního nicnedělání? Byl jsem déle v bázenu a podrobil se tedy delší ledové koupeli, začal jsem tzv. z nudy opět cvičit takové ranní protažení, co jsem se kdysi naučil a trochu si zaswingoval s kettlou, kterou jsme dotáhli na dovolenou sebou.

Na den jsme měli naplánovanou procházku. Bez internetu a televizního signálu však nezjistíte jestli bude pršet, takže jsme prostě bezstarostně šli, nechaje vše doma. Cizím krajem bez mapy, GPSky, čehokoli, co jsem sice na telefonu měl, ale zařekl jsem se, že to nepoužiji. Máme však v naší krajině štěstí, že klub turistů se o své značení pěkně stará a tedy jsme dorazili do Týna nad Vltavou v pořádku. Jelikož jsem si o městečku nezjišťoval nic předem a ani si pořádně neuvědomil, kde že to vlastně leží, byl jsem překvapen, že doslova za humny je Temelín.

Je to takové roztomilé venkovské město. Dětem zrovna končila škola, po ulicích chodili lidé, kteří se chtěli někde najíst o polední pauze. My jsme mezi ně patřili také, protože nám cestou tam docela vyhládlo. Pro opravdové nerdy (zombie): existují dvě možnosti jak si najít dobrou hospodu. Zeptat se někoho, anebo prostě jít na blind a doufat, že bude dobrá. My jsme si jednu našli. Ceny takové normální, ale jídlo takové všelijaké, nicméně zapláclo nás dobře. Otázku živin bych nechal nezodpovězenou a z toho si udělejte vlastní úsudek.

Nadešla však hodina návratu a to v neznámém městě a bez internetu. První otázka: Kde je autobusové nádraží? Druhá otázka: Pojede něco? První nám zodpověděla paní servírka v restauraci a nanavigovala nás tím směrem. Druhou pak zodpověděl osud sám, protože když jsme přišli, akorát jsme stihli autobus k nám domů. Vše vyšlo a my spolu s kupou školáků vyrazily zpět do naší vesničky/městečka.

Zbytek dne jsem z nicnedělání vymýšlel, co dělat. Takže jsem opět užíval ledové koupele, něco psal a koupil si Respekt, abych měl co číst. Nebylo to tak hrozné. Jen to nutkání šáhnout do kapsy, zapnout obrazovku telefonu a v nacvičenými pohyby zapnout mobilní síť bylo čím dál tím větší. Nebudu ale napínat, samozřejmě jsem to vydržel. Není to nic strašného.

Zjistil jsem díky tomu hodně věcí. Zaprvé, k čemu všemu plodnému by se přes den dal telefon využít. Zadruhé, jsem si ověřil to, že nicnedělání přináší produktivitu. Zatřetí, jsem byl daleko více společenský a to se počítá vždy. A začtvrté mi stoupo sebevědomí splněným úkolem. Čtyři v jednom, to není špatný na něco tak jednoduchého. Zkrátka a dobře, měl jsem ze sebe radost a to je super pocit. Příští experiment bude den bez počítače a dny bez internetu zařazuji na pravidelný seznam týdenních „povinností“.

Nebuď zombie!

Přidej komentář

Your email is never published nor shared. Required fields are marked *