Profil

Scavatore

Jsem studentem katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU a katedry geofyziky MFF. Zajímám se o to, jak z mála vytřískat hodně a jak proměnit svoji lenost v činy. Pro tento účel je tu tato stránka.

VÍCE

Zase mlád!

Dneska mám radost. A proč? Protože jsem zjistil, že staré věci jsou pořád super, ba co víc, byly vylepšeny o několik detailů.

Abyste rozuměli, dneska jsem po x letech byl znovu skákat. Jakože parkour. To je taková divná věc, kdy se čověk hýbe a skáče přes různý zídky a tak. Domluvili jsme se s kamarádem a šli jsme na Vltavskou, kde už je takové tradiční skákací místo. Bylo tam i před cca 8 lety, kdy jsme s kamarády začali skákat prvně. No ale osm let uplynulo jako voda a dnes jsem si připadal již jako kmet. Nicméně poslední dobou se hýbu daleko víc než před osmi lety, a tak jsem se těšil, že si zaskáču.

Vltavská

V klidu, jsem přece už dospělý, jsem se na místě převlékl (jezdit v teplácích metrem je pod úroveň přece) a začal si rozcvičkou kontrolovat tělo, co kde a jak je dneska funkční. A čekal jsem na kamaráda až dorazí.

Musím podotknout, že jedna z věcí, která se na Vltavské nikdy nezměnila, je to, že je fakt strašně špinavá. Takové malé feťácké doupě. Tenkrát mi to asi bylo dost jedno, ale dneska už je to pro mě trochu ekl. No nic, časy se mění. Ale kdyby se trochu změnila Vltavská, byl bych radši.

Kamarád dorazil, a tak jsme se jemně pustili do skákání. Máme svůj věk, já to x let nedělal, tak proč se hned zhurta pouštět do nějakejch eskapád. A pak to přišlo. Přišli dva mladí kluci. Maximálně patnáct let. Shodili tašky a šli nás pozdravit.

Tady se musím na chvilku zastavit. Přijde ke mně kluk, podá mi ruku, říká: „Ahoj, já jsem Pavel.“ Plácne si, mrkne na mě a přijde druhej, řekne, že je Ondra, taky si plácne a jdou zase zpět ke svejm baťohům. Cože se to teďka stalo?!

Jestli mi ještě někdo řekne, že ta dnešní mládež je nevychovaná, tak už mám reálnej příklad, že ne. Tihle dva kluci prostě přišli a pozdravili, jako kdybychom k nim už dávno patřili. Začli se rozcvičovat a hopsali a skákali kousek od nás.

Pak přišla holka. HOLKA! Chápete?! Když nás uviděla, všechny obešla a představila se jako Adéla, pak si sebrala věci a šla zas o kousek dál, provádět svůj trénink. To, že se nově příchozí zdraví jsem už pochopil, ale že přišla skákat holka… Tady mi za osm let něco uniklo. Mazec.

Přišli ještě nějací další dva a mělo to stejnej průběh.

Tak a teď o co mi jako jde. Jednu věc jsem už napsal výše. To, že jsou slušní, že to chápou jako nějaké společenství, že ten place není jen jejich. To je bezva. Ale druhá a pro mě daleko zásadnější věc je ta, že se hýbou. Že prostě pořád existují děcka, který přijdou domů, vyhoděj z tašky věci do školy, daj tam sváču a pití, oblečou tepláky a jedou na zaplivanou Vltavskou dělat něco pro sebe.

A to ne jen tak. Jejich trénink měl smysl. Aspoň nějaký. Rozehřáli se, skákali precisiony, pak si zkoušeli různý ptákoviny (to se prostě musí), pak zas skákali precisiony a nakonec dělali nějaký kliky. Je úplně jasný, že o to mají nějakej větší zájem. Že si přečetli někde něco na internetu, byli na nějakym organizovanym tréninku, a tak mají aspoň rámcovou představu o tom, jak by to mělo probíhat.

Když viděli, že tam „frajeříme“ se stojkama, hvězdama a různou lokomocí, přišli za náma a ptali se. Tak jsme jim něco řekli, ke stojce jsme poradili, odkázali jsme na naše učitele a trenéry. Prostě proběhla všeobecná výměna informací, úplně přirozeně. Naplnilo mě to obrovským optimismem a jsem moc rád, že jsem tam dneska šel. A kdyby se to ke klukům (a holce.. ty vole, byla tam holka!) nějak dostalo, tenhle článek, tak vám gratuluju! Jste na dobrý cestě a pokračujte v tom, co děláte. A ještě jedna věc – jste fakt dobří!

Na cestu zpátky jsem se už nepřevlíkal. Byl jsem příliš šťastný z toho, co jsem zažil, takže jsem jel pěkně v teplácích až dommů. A vono co. To je snad moje věc jak vypadám :).

Takže… Běžte ven, je to dobrý!
A… Nebuďte zombie!

Scary face

Přidej komentář

Your email is never published nor shared. Required fields are marked *