Profil

Scavatore

Jsem studentem katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU a katedry geofyziky MFF. Zajímám se o to, jak z mála vytřískat hodně a jak proměnit svoji lenost v činy. Pro tento účel je tu tato stránka.

VÍCE

Návštěva v Nimes

„Vojto!“ volám na svého spoluhráče z jazzbandu přes celé náměstí Place des Arenes, obrovském prostoru, kterému vévodí obří Aréna, uvnitř které se v současnosti konají především koncerty a jednou za rok býčí zápasy. Takové „malé“ francouzské koloseum.

„Vy jste Češi?“ Osloví mě kolemjdoucí paní, která je mi nějaká povědomá, perfektní češtinou.

„Ano, hrajeme tu na svátku hudby s naším jazzbandem,“ odpovím jí a mávám na Vojtu ať přijde ke mně.

„Ahá to jste vy! Omlouvám se, nepoznala jsem vás,“ po její opálené tváři se rozběhne úsměv, „vás jsem včera představovala na radnici. Jak se vám tu v Nimes líbí?“

V tu chvíli už mi svítá odkud ji znám, ano skutečně nás včera představovala místní starostce, ředitelovi umělecké školy a pár dalším lidem. Ale po celodenním cestování autobusem z Basileje jsem si nebyl schopen zapamatovat, jak vypadala. Náhoda tomu chtěla a potkali jsme se další ráno na ulici.

V Nimes se to usměvavými a opálenými lidmi jen hemží. Možná za to může přebytek sluníčka, anebo svátek hudby, který se tam právě konal, ale málokde jsem cítil takový klid a pohodu. Naše čtveřice bydlela v Rue Notre Dame u fantastického houslaře. Ve dvojici jsme obývali pokoj nad jeho dílnou, druzí dva bydleli v bytě. Mysleli jsme si, že bude platit staré známé pravidlo „do Francie bez znalosti francouzštiny nelez“ ale náš hostitel Marc nás vyvedl z omylu, jeho angličtina i němčina byly takřka perfektní. Ale to byla spíše výjimka, protože většina obyvatel tu stále vládne pouze francouzštinou. Ale právě to dělá z celého výletu zábavnou pouť. Od nakupování v krámě až po dohadování se na ulici kudy máte jít dál.

Tržiště

Tržiště

S naším jazzbandem jsme v Nimes strávili dva a kousek dne. Za tu dobu jsme stihli prolézt veřejné zahrady, okouknout Arény, či navštívit Apollonův chrám. Jak je asi jasné z textu, Nimes bylo osídleno již Římany, ale ve skutečnosti tu bylo osídlení již daleko dříve. Jenže právě po Římanech toho tu zůstalo nejvíce. Apollonův chrám je dokonce prohlášen organizací UNESCO za nejzachovalejší chrám tohoto boha na zemi.

Apollonův chrám

Apollonův chrám

Veřejné zahrady v Nimes, Le Jardins de la Fontaine, jsou nejstaršími veřejnými zahradami ve Francii a pocházejí již z 18. století. Do té doby byly všechny parky výsadou šlechty a jejích sídel. V Nimes pak vybudovali veřejnou zahradu, která je dnes skvělým místem na piknik, nebo svatbu. Ano svatbu, protože právě zde se odehrává většina svateb místních a dokonce se říká, že kdo tady pohlédne na nevěstu, bude mít štěstí. Tak uvidíme, jestli to je pravda, protože jednu jsem viděl.

Le Jardins de la Fontaine

Le Jardins de la Fontaine

A samotná největší atrakce, kvůli které jsme tam byli, byl svátek hudby. Tato tradice je dnes rozšířená po celé Francii, ale začínala právě tady, jak jinak. U každé hospůdky, kavárny, nebo i jen tak na ulici, vyrostla malá, větší i obrovská pódia, na kterých se během večera střídaly kapely. A my mezi nimi na prostorném náměstíčku vedle místní konzervatoře (resp. jedné z jejích částí). Někdy se stalo, že jedna kapely se vzájemně předbíhaly v hlasitosti a v některých ulicích tak byl slyšet jen nesrozumitelný hluk. Ale to se nám nemohlo stát. Přecijen nás je dohromady přes třicet a jako takové těleso už máme dosti velkých zvukový výkon. A tipněte si jaké písničky měly ve Francii největší úspěch. Samozřejmě ty od Edith Piaf. Francouzi se prostě nezapřou. Jak jinak.

Tak tam jeďte :).

Nebuďzombie!

Přidej komentář

Your email is never published nor shared. Required fields are marked *