Profil

Scavatore

Jsem studentem katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU a katedry geofyziky MFF. Zajímám se o to, jak z mála vytřískat hodně a jak proměnit svoji lenost v činy. Pro tento účel je tu tato stránka.

VÍCE

Splněná výzva číslo 1

S dnešním postem jsem se trochu opozdil, ale to proto, že jsem čekal až dolezu poslední den 30-denní výzvy. Během posledních třiceti dnů jsem lezl jako miminko a v dnešním příspěvk bude to, co jste mohli sledovat na stránce Výzva, tedy denní rozpis toho, jak jsem postupoval. Celkový report bude následovat v příštích dnech.

Začínám v neděli 9.11. Cílem je každý den 10 minut lézt po čtyřech. Cvičení, které zlepšuje koordinaci pohybu, balanc a posiluje „jádro“. Ideální cvik pro někoho, kdo sedí celý den u počítače.

 

Den 1

Koukám na Fed Cup a nemám u toho, co dělat. Beru budíka, nastavuji ho na deset minut a začínám lézt. Pěkně křížem. Dělám kolečka po obýváku a vítím jsem fajn. Začal jsem. Po ppěti minutách mám však pocit, jako kdybych to dělal už půl dne. Ramena bolí, občas mi lupne koleno, těžko říct proč. Po zazvonění, nejvíce cítím ramena, břicho a stehna.

Den 2

Někdo moudrý kdysi řekl: To v čem se chceš zlepšit dělej jako první. Tedy první věcí ráno po probuzení bylo, že jsem začal lézt dokolečka. Popravdě moc nechápu, jak jsem se mohl batolit jako mimino. Snad se to zas naučím. Nejlepší je ten pocit po. Takové držení těla se mi už dlouho nepovedlo.

Den 3

Moudro pro dnešní den: dřív než začneš běhat, nauč se chodit. Já k tomu dodávám: Dřív než začneš chodit nauč se lézt. Je to fenomenální a obzvláště hned po ránu, jen co se vybatolím z postele. Jsem se sebou nadmíru spokojený a dneska to i docela utíkalo. Akorát jsem vyměkl a dal si pod sebe karimatky, po té dlažbě to jaksi už nebylo ono.

Den 4

Vymyslel jsem novou věc. Lezu po čtyřech i k mé lezecí dráze. Čili moje ráno vypadá odnynějška takto: Vstanu, převalím se, po čtyřech si dolezu k oblečení, svalím se na zadek a obléknu se. Popadnu timer a odlezu do obýváku, kde kroužím dalších deset minut dokola. Pak teprve vstanu na vlastní nohy. Krása.

Den 5

Zaspal jsem, měním lezení za snídani. Blíží se hektická doba, jsem zvědav jak to všechno budu zvládat. Možná kdybych to sem teď nepsal, mohl bych něco pojíst. Dneska mě už skoro nebolely ruce, tělo si začíná zvykat na tento druh pohybu. Respektive zjistilo, že ho vlastně umí. Super.

Den 6

Užívám si to. Občas během těch deseti minut si vyzkouším rovinku v cat crawlu, abych už nedělal jen ten baby crawl. Ale i tam převládá tak 95% batolecí způsob. To cvičení je geniální. Během těchto šesti dnů, jsem to stihl doporučit asi deseti lidem. Kudy chodím, tudy říkám, že lezu a ať lezou taky. Proto říkám – LEZTE!

Den 7

Sedmý den výzvy nejsem doma a nemám přístup k internetu. Navíc včerejšek, kdy jsme sedm hodin zkoušeli v divadle a z toho tři se hýbali, byl opravdu náročný. Ale to lezení nevadilo, takže jsem lez. Rozhýbal jsem do té doby ztuhlé svaly z předchozího dne. Mám takový pocit, že to dost ovlivňuje i náladu, minimálně mi deset minut batolení vykouzlí úsměv na tváři.

Den 8

Startuji druhý týden. Minule to bylo u Fed Cupu, dnes je to během vítězného fotbalového utkání. Skoro to vypadá, že když lezu vyhráváme. Leze se čím dál lépe a přemýšlím, že začnu baby crawling více míchat s cat crawlingem. Uvidíme.

Den 9

Heh, okolo půlnoci lezu po čtyřech po domě. Téměř jsem zapomněl. V dnešní den se totiž dělo tak mnoho, že moje mysl nestíhala vše sledovat. Nejdřív sedmihodinová zkouška v divadle, pak chvilka rozhlížení se po Praze, kde se konaly různé akce a nakonec doma v klídečku a v pohodičce vychutnávám koncert Fenomén Karel Kryl. Štěstí, že jsem si vzpomně, dřív než jsem chtěl jít spát.

Den 10

Opět zas těsně před půlnocí, obrátil jsem si režim, navíc se na mě navalilo nějak moc práce, takže prostě a jednoduše nestíhám. Přestal jsem lézt do kolečka a udělal si dlouhou rovinku. Zvyšuji podíl cat crawlingu, ale je to náročný jako prase. A to prosím pěkně mluvím slušně. Ale obecně se mi skill v lezení velmi zlepšil. Deset minut je hračka a soustředím se na požitek. Takže nasadit úsměv a vyrazit přímo za nosem kupředu.

Den 11

Nestíhám to sem psát. Včera jsem přijel domů v jednu ráno… Pak ještě lezl, než jsem šel spát. To je na tom „cvičení“ asi to nejlepší, můžete ho dělat vždycky. Vydržet deset minut lézt, není zase tak těžké po pár dnech cviku a když máte silnou vůli, tak se k tomu dokopete.

Den 12

Opět se k lezení dostávám až okolo půlnoci. To jak se mi změnil časový harmonogram během několika dní je neuvěřitelný. Ráno jsem rád, že vstanu a jedu do školy, nebo na zkoušku. Na lezení nemám ani pomyšlení, protože by mi pak ujel vlak. Ale nevzdávám se. Dnes jsem si vymyslel lezení pozadu. Je to sranda a hlavně mi odpadne nepříjemná starost – otáčení se na konci chodby. Keep crawling!

Den 13

Blížím se k závěru druhého týdne. Hlášení zůstává stejné – čím dál tím více lezu po čtyřech s koleny těsně nad zemí. Ne, že bych tak vydržel dlouho, ale je to určitě zajímavá variace, která si bude brát více a více z těch „předepsaných“ deseti minut. Zjistil jsem, že lezení pozadu normálně je super a lze si na něj zvyknout. Lézt pozpátku v cat crawlingu je pro mě však zatím nemožné. Prostě nemám zatím potřenou koncentraci. Jsem taky rád, že jsem dnes stihl lézt před půlnocí, to už se mi dlouho nepovedlo.

Den 14

Druhý týden je za mnou. Cítím se skvěle. Mění se několik věcí, co se týče držení těla a napětí v něm. Jinak už lezeme celá rodina. Máme tu karimatkovou dráhu a kdykoli jsem doma, někdo po ní leze. Všichni jsme tu z toho nadšení, ale jak nás leze více objevují se i první problémy, které s lezením máme. Žádný není nějak závažný, jen nejsme prostě zvyklí na lezení a koordinovaní. Přemýšlíme, že do toho zatáhneme babičku a dědu. Lezení není náročné a zvládnou to i oni :). Lezte taky!

Den 15

Začátek třetího týdne mě zastihl uprostřed odpledne, těsně předtím než jsem jel na fotbal. Přemýšlím, co dělám špatně, mám totiž jediný problém s baby crawlingem a tím je trochu bolavé koleno. Ale nebolí to nijak zvlášť, spíš jako kdybych tam měl modřinu. Takže soudím, že je to jen nezvyk, že to koleno tolik „používám“. Dám si na to pozor a uvidím, co se stane.

Den 16

Pondělní večer, po divadle a rozhovoru v Rozhlase, z posledních sil lezu. Musím na dlaždičky, pěkně na tvrdé. Dávám si pozor na koleno a hle když se zaměřím na měkké „přistání“ tolik to nebolí, takže kde byl problém? Malé uvědomění si toho, kdy došlapuji kolenem. Narážel jsem příliš. To vysvětluje i to, proč jsem si oho dříve nevšiml. Ze začátku Výzvy jsem se soustředil na správnou techniku, pak jsem si byl už více jistý a soustředění povolilo. A tím povolila i technika. Co z toho plyne? Buďte soustředění na všechno, i když si myslíte, že už se nemáte co naučit.

Den 17

Nejméně se mi chce lézt tehdy, když mám přes den hodně pohybu. Tak je tomu především každé úterý, kdy celý večer trávím na sále a hejbu se. Lézt doma je pak jak za trest, ale to mám z toho, že lezu až večer. Na druhou stranu jsem za to rád, protože ráno bych to teď už nestíhal. Koneckonců, nejsem to ani schopen zapsat ten den sem. No a jak se mi lezlo? Skvěle, pravil cat crawl do lepší polohy, takže už to nevypadá jako špatnej spiderman, ale víc jako kočka, a jinak se tu příjemně batolím.

Den 18

Tenhle den jsem si zvolil odpočinkovým, tudíž baby crawling jen popředu se žádným variováním čehokoli. Jsem unavenej jako kostlení myš po shánění jídla, mám v sobě půl litru maté a pracuju na tom rozhovoru. Jsem rád, že jsem si před spaním trochu zalezl. I když jen takhle jednoduše.

Den 19

Další den za mnou. Opět nic namáhavého až na pár rovinek v cat či spiderman crawlu. Začínám mít návyk, podobně jako se studenou sprchou. Prostě je mi líto to neudělat, když mám čas. Ono vastně i když nemám. Mohl bych jít prosě a jednoduše spát: Většinou si však na těch deset minut ještě dokážu najít chvilku. Popravdě, kdybych si ji nenašel, byl bych trotl. Deset minut není zase tolik, že?

Den 20

Dneska jsem si poprvé vyzkoušel, že lezení je aktivita, která jde dělat i v mírně podnapilém stavu. chce to samozřejmě větší soustředění na techniku a žádné velké experimenty, ale jde to.

Den 21

Konec třetího týdne (chápete už je to třetí týden!) jsem si udělal mini challenge. Zkusil jsem si, co vydržím v kočičím stylu lezení, tedy žádná kolena na zemi. Na střídačku s batolením jsem zvládl víc jak půlku z deseti minut. Jsem ze sebe nadšený, zvlášť když to porovnám se začátky, kdy jsem v kočce nemohl skoro ani vydržet. Je to jen ukázkou, jak se pravidelná práce může přetavit v obrovský úspěch. Jsem zvědav jestli to na konci těchto třiceti dnů zvládnu celé v kočce. Ale nesmí se to zqas moc přehánět, je to totiž docela náročný zatím.

Den 22

Začátek čtvrtého týdne, první adventní neděle, první koncert, za týden premiéra a dnes deadline rozhovorů pro rozhlas. Chvilka pro sbee se naštěstí najde vždycky, takže deset minut odlezeno. Akorát už všichni spí, takže jsem se jen batolil, protože při cat crawlu krapet nahlas dýchám, místy dokonce hekám (ano je to náročné…). Zpestřuji si batolení klasickým způsobem – lezu to tam popředu a zpět pozpátku. Pokud možno co nejvíce vědomě, abych přesně věděl, co mi dělá noha při pohybu zpět, na co „došlapává“ a co se s ní pak stane, neboli kam se z toho kolene svalí. Snažím se to udržet co nejvíce v přímce a zbytek těla pak ve předepsané pozici. Pro dnešek konec.

Den 23

Pondělky jsou dobrý dny. Dnes opět zkouška toho jestli zvládu baby crawl a cat crawl 50 na 50. Zvládnu. Uvidíme jaký bude další progres, zatím to nikam nehoním, času je dost. zjišťuji totiž, že jsem si vybudoval docela solidní návyk, že bez lezení nechodím spát. Navíc, co si  budeme povídat, když člověk celý večer sedí u počítače není ke škodě se trochu protáhnout. Následující dny budou trochu hektické, tak to budu muset vymslet. Možná sem nedám update každý den, ale lézt budu ;).

Den 24

No dneska to bylo hodně dobrý. Očividně mám přes den více síly než ráno nebo večer. Takže na rovinky je to 7:5 ve prospěch kočky. A teď letím do školy, snad… A vrátím se z ní až pozítří.

Den 25

Tak zpět u internetu. Středeční lezení bylo prováděno v učebně ve škole, štěstí, že tam máme spoustu karimatek, takže jsem si mohl vytvořit dráhu. Pak už to šlo ráz na ráz až do chvíle, kdy přišla spolužačka. Tak jsem ji naučil lézt taky. šílenství je třeba šířit,

Den 26

Konečně jsem přijel domů a mohl zas cvičit zde. Bohužel jsem byl naprosto vyčerpaný, takže jsem lezl jen tam a pozadu zpět. Dva dny nespánku (téměř) se podepsaly opravdu hodně. Ale bylo to potřeba, premiéra je za dvěřmi. K lezení – koleno mě někdy bolí a někdy ne. Je to asi opravdu málo otlačené, takže by to nemělo být nic vážného, nicméně je to otravné.

Den 27

Tentokrát se mi povedlo sesbírat trochu více energie, takže jsem si zopakoval cat crawl ve větším poměru než je 1:1. Je to vtipný. Minimálně to, že dva dny jsem ho nedělal a dneska to zas bylo těžký. Tak zítra. A zítra je taky premiéra, tak nám držte palce. Mimochodem, to už jsou to vážně skoro čtyři týdny, co lezu? Mazec.

Den 28

Konec čtvrtého týdne. A mimochodem také premiéra našeho představení. Jak se dostatečně zahřát před představením? Lezením samozřejmě. Takže miminko na scénu a jedem. Sranda. Velká :).

Den 29

Předposlední den? Je to možný? No lezu jako malé lizárdě. Vpřed už mi to jde úplně krásně. Pozpátku trochu hůře, ale ne o moc. V kočce taky docela fajn. No myslím, že to za to stojí. Zvlášť ve dnech, které z půlky prosedím u počítače. Pak lezení přijde rozhodně vhod. Zítra poslední den výzvy. Myslím, že nebude poslední, co se lezení týče.

Den 30

A je to! Mise splněna. Uteklo to jako voda a musel jsem u toho řešit nejeden logistický problém, ale nakonec to vždycky vyšlo. Deset minut je z jednoho dne úplné nic. Poslední den se nesl ve znamení kočky a mimina. Popředu či pozpátku. Následovala ledová sprcha a pocit uspokojení, jaký vám dokáže dát jen splněný cíl. A přitom to nebylo zas tak těžké. A zítra zase na karimatky a lézt. Protože bez toho už nemohu žít :).

Přidej komentář

Your email is never published nor shared. Required fields are marked *