Profil

Scavatore

Jsem studentem katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU a katedry geofyziky MFF. Zajímám se o to, jak z mála vytřískat hodně a jak proměnit svoji lenost v činy. Pro tento účel je tu tato stránka.

VÍCE

Tři záběry

Dnes je tu článek z mého liteárního světa, zítra bude čten o hodině, a tak si zaslouží být zveřejněn alespoň o jeden den dříve.

Na terase před domem leží muž. Nespí. Jen leží. Ruce má volně podél těla a očima kouká do nebe. Je jasno s občasnými mraky. Neruší ho zpěv ptáků, ani motýl letící přímo nad jeho hlavou, či snad vzdálený hluk letadla, který k němu dolehl. Muž totiž přemýšlí. Je soustředěný. Nepatrně pohybuje rty a snaží se vyslovit myšlenku, která se mu pomalu formuluje někde v hlavě.

Pomalu začne mluvit a jeho slova unáší mírný červencový větřík.

 

Leží na terase spolu. Povídají si, protože se asi měsíc neviděli a mají si co říct. Tedy… Oni dva si mají vždycky co říct a čas, který nad tím stráví, je úměrný tomu, jak dlouho se neviděli. Dnes už takhle leží čtyři hodiny. Teď je tématem slovo langusta. Ale nezabývají se tím, jak langusta vypadá, ale tím, jak zní. Spojují to slovo s jinými. V konverzaci zazní spojení jako langustí cirkus, krteček a langusta, či návrh pojmenování nové země – langustán. Baví se.

 

U stolu v ateliéru sedí žena. Nemaluje. Už vyřezává. Rukama obratně ovládá nůž a očima těká z výkresu ke vznikající soše. V ateliéru je teplo a jsou cítit barvy. Neruší ji kapky deště ani papíry s nedodělanými kresbami po stole. Žena totiž má práci. Je soustředěná. Nůž objíždí polystyrén přesně podle nákresu a pod rukama ji vzniká základ sochy.

Naposledy se podívá na portrét a pak na sochu. Je spokojená.

Přidej komentář

Your email is never published nor shared. Required fields are marked *